Aktuálně

Doplněna fotogalerie ... vyvěšeny nové vyhlášky ... vyvěšen znak obce

Krajem pod Šumavou
Spolufinancováno z prostředků Jihočeského kraje v rámci AP PRK 2008

Turistika v okolí obce

Kopec Háj (500 metrů jjv. od obce)
Zbytky kruhovitého kamenného valu na jehož severní straně se nachází terasa po opevnění.

Skalky (v lese 1 km severovýchodně od obce)
Zajímavý výskyt cordieritanthofylitických hornin, ojedinělý ve střední Evropě. Anthofylit tvoří v této hornině hvězdičkovité útvary.

Image00001 Image00002 Image00003 Image00004 

 

Boubínští rytíři čekají v nitru hory na naplnění proroctví

Boubín - Každá významnější hora či vršek jsou odedávna nositeli různých legend a pověstí. Tou nejznámější je asi Blaník se svými rytíři. Podobnou historkou se ale může pochlubit i Boubín. Tak jako o Blaníku i o něm se vypráví, že v jeho nitru je skryto početné a chrabré vojsko.
A jak se tam dostalo? Nedaleko obce Žárovná se podle prastaré legendy srazilo nepřátelské vojsko, valící se přes šumavské hraniční hory, s českými obránci. Řež trvala několik dní a nocí. Tisíce útočníků, ale i obránců padaly stejně, jako jejich koně. Zem byla zčernalá krví. Nikdo nepamatoval takovou bitvu. Zmožený nepřítel se nakonec stáhl zpět za zemské hranice. Na bitevním poli zůstalo při životě jen hejno krkavců, kroužících pod oblaky a čekajících, až se místo bitvy zahalí do mrtvého ticha.
Následujícího jitra se odebrali vesničané pohřbít mrtvé vojáky a koně, aby zabránili nebezpečí morové epidemie a také aby pobrali z bojiště vše, co se dá použít. Jaké však bylo jejich překvapení, když našli bitevní pole prázdné. Čekala je jen rozrytá a zkrvavená půda. Našli pak stopu koní směřující k úpatí Boubína. Dovedla je až ke skále, z níž vytékal pramen průzračné šumavské bystřiny. Masa skály se postavila napříč stopě a ukončila další pátrání.
Mnoho zim přešlo přes šumavské pláně a tato příhoda zapadla hluboko do paměti místních obyvatel. Jen nepatrné zkazky a matné vzpomínky či název místa bitvy, jemuž se dodnes říká „Na zabitém", připomínalo onu událost. Ale skála, která skryla vojsko hrdinů, se sama občas připomněla. Každý, kdo prošel kolem ní pocítil zvláštní mrazení v zádech a tajemnou úzkost, ať už o události věděl či ne.
Vypráví se, že jednou se tudy navracel do Buku jakýsi mladík, jenž se zdržel v jisté záležitosti. Noc pokročila, když míjel skálu. Tu ho najednou zarazil hřmot, vycházející z nitra hory. Ržání koní, cinkot zbraní a hlas lesního rohu prorazil tmu. Skála se otevřela a vyjelo vojsko v plné zbroji. Průvod tisíců koní opouštěl v trysku skalní bránu. U bystřiny napojili vojáci své koně, pak se pustili do rytířského zápolení a her. Jak se přiblížilo svítání, znovu se ozval lesní roh, jež rytíře zvedl do sedel, a ti opět zmizeli za tajemnou skálou. Mladík, který byl nečekaným svědkem této noční události, pak dlouho stál na místě a v bázni přemítal o tom, co spatřil. Jako v mrákotách se k poledni dopotácel do vsi a sotva vypověděl, čeho byl svědkem, padl mrtev. Pohřben byl pak za účasti širokého okolí na hřbitově v Lažištích.
Boubínští rytíři dál sní svůj sen v nitru hory a jen jednou za sto let vyrazí napojit koně a protáhnout své údy. Ale jednou, jak praví staré proroctví, naši vlast zpustoší živly, bouře a vichřice, či následné povodně přinesou bídu tomuto kraji.
Vojska od východu dovrší zkázu a zahubí všechny muže v nelítostném boji. Jen ženy a děti se v hrůze stáhnou do hloubi boubínských lesů. Tu se hora otevře a statečné vojsko vyjede a nepřítele porazí. Celá česká země bude vypleněna, Vltava napojena krví se vylije z břehů a zaplaví kraj. Tu se u kamenného stolu sejdou vládci tří říší, aby sjednali věčný a neporušitelný mír. Ženy a děti opustí úkryt a pomalu osídlí pustošenou zem. Utrpení a prožité hrůzy nedovolí pak nikomu rozpoutat nové války a boubínští rytíři zmizí v hloubi hory navždy.